Pravoslavná církevní obec Kroměříž
Historie
Komunita pravoslavných v Kroměříži existovala od poloviny 20. let
minulého století jako filiální obec (podle tehdejší terminologie – diaspora)
církevní obce v Přerově, která zajišťovala veškeré bohoslužebné úkony téměř
na celé východní Moravě.
V roce 1929 byl vysvěcen jako duchovní správce pro Kroměříž otec
Diviš, bývalý římskokatolický kněz a učitel na měšťanských školách. Po
několika sporech s církevní obcí se však po dvou letech své funkce vzdal.
Zemřel v roce 1933.
Až do svého odchodu do Prahy v roce 1938 sloužil v Kroměříži
bohoslužby, pravidelně jezdil vyučovat náboženství a s přerovským pěveckým
sborem vykonával svatby a pohřby otec Čikl. Osobnostmi tehdejší komunity
byli kapitán Skácel a z ruské emigrace prof. Ivanov. Od 16. května do 6.
července 1936 působil v Kroměříži misijně vladyka Gorazd. Sloužil zde
bohoslužby, učil zpěv a liturgiku. Svědčí o tom zápis v deníku otce Čikla: „Z
Plumlova odejel do Kroměříže, kde jsem se účastnil cvičné hodiny a
přednášky liturgické, kterou měl vladyka Gorazd s věřícími v místnosti
učitelského ústavu… Byl jsem překvapen, jak dobře kroměřížští zpívali.
Účastnili se hodiny zpěvu téměř všichni členové obce církevní…“ Navštívil také
výuku náboženství školních dětí otce Čikla a vysvětloval chování v
pravoslavném chrámě. Z iniciativy bratra Pauluse a sestry Vavrouškové
vznikla v říjnu 1936 žádost o pozemek pro stavbu kaple a přerovský sbor
starších byl požádán o pomoc. Na žádost otce Čikla se věci ujal předseda
přerovské církevní obce bratr Kovářík. Na konci měsíce pak referovala sestra
Vavroušková o příslibu městské rady v Kroměříži ohledně pozemku a v měsíci
následujícím městská rada žádosti vyhověla. Proč se tento projekt
neuskutečnil, jsem se z deníků otce Čikla nedozvěděl. Následující rok měl
otec Václav závažné zdravotní problémy a další rok odešel do Prahy.
První svatou liturgii po ukončení druhé světové váky sloužil dne 26.
srpna 1945 otec Metoděj Navrátil, který v Kroměříži vypomáhal již před
válkou.
V následujících letech bohoslužby zajišťovali opět přerovští duchovní –
otec Švec, otec Axman a otec Němeček.
Jelikož se idea stavby vlastního chrámu na konci 30. let neuskutečnila,
využili kroměřížští těch několik let vhodného poválečného vývoje k
rozhodnému kroku. V polovině září 1945 otec Kolomacký navrhl
kroměřížským ideu postavit novou kapli sv. Cyrila a Metoděje jako památník
vladyky Gorazda a všech mučedníků heydrichiády. Sám vypracoval návrh
projektu, který byl spolu se žádostí o přidělení místa pro stavbu kaple podán
státním orgánům. Byl jim přidělen pozemek na okraji města, kde končila
tehdejší zástavba, a začínalo pole. Později zde podle plánů tehdejšího vedení
města měla vzniknout městská čtvrť. Stavební plány chrámu vypracoval otec
Kolomacký, který též navrhl, aby nová kaple sv. Cyrila a Metoděje byla
památníkem vladyky Gorazda a všech mučedníků heydrichiády. Dne
25.3.1946 kroměřížští vypravili delegaci v čele s Kolomackým k armádnímu
generálovi L. Svobodovi, rodákovi z Kroměříže s prosbou o záštitu nad
slavností svěcení základního kamene a o totéž požádali i tehdejšího ministra
školství a osvěty Z. Nejedlého a velvyslance SSSR A. V. Zorina. V té době se
idea projektu změnila na „památník padlých vojínů československé zahraniční
armády a padlé vojíny osvobozujících armád Rudé armády a armády
rumunské“, až se ustálila na přídomku „památník padlých a umučených
slovanských bratří, kteří položili své životy ve 2. světové válce“.
Na konci srpna se přesně po pěti měsících za účasti veřejnosti,
zástupců církví, politických stran a institucí, jakož i státní správy, uskutečnilo
položení základního kamene chrámu, který posvětil biskup Jelevferij, budoucí
metropolita českých zemí a Slovenska. Kroměřížský chrám byl Kolomackého
posledním realizovaným projektem. Vlastní stavbu chrámu prováděl ing. arch.
Luka Antič, původem jihoslovan, usazený v Kroměříži. Stavba sama probíhala
díky nadšení všech kroměřížských věřících. Mnozí z nich odpracovali zdarma
na stavbě mnoho hodin. Velké zásluhy na organizačním a finančním zajištění
stavby měli zejména členové sboru starších kroměřížské církevní obce vedené
V. Roubalem. Za zmínku stojí i pomoc tehdejšího ministra národní obrany,
armádního generála Ludvíka Svobody. Přes těžké a složité podmínky byl
chrám vybudován již v průběhu dvou let a mohl být k užívání předán u
příležitosti výstavy 100 let českého národního života, konané v Kroměříži ve
dnech 4. – 6. července 1948.
Dne 4. července byl za hojné účasti lidu, poutníků a domácích i
zahraničních duchovních chrám vysvěcen otcem Čestmírem Kráčmarem,
budoucím biskupem olomoucko-brněnským. Na návrh budovatelů chrámu
bylo místo, kde byl chrám postaven a ze kterého později vzniklo skutečné
náměstí, pojmenováno jako Slovanské náměstí. Celé později vzniklé sídliště,
pak bylo nazváno Slovan.
V roce 1950 byla výnosem Státního úřadu pro věci církevní z
kroměřížské pobočky zřízena samostatná církevní obec s působností pro celý
tehdejší Gottwaldovský kraj a 18. června proběhlo ustavující farní
shromáždění. Na konci roku byl duchovním správcem určen Prokop Vokoun. V
srpnu 1952 byl do úřadu duchovního správce v Kroměříži uveden otec M.
Mužík.
V polovině 50. let byla kroměřížská obec administrována opět z
Přerova, a to nejprve otcem Dosedělem, poté otcem Axmanem. Otec J. Čech,
rodák z Postoupek u Kroměříže bohužel v roce svého působení 1956 po třech
měsících umírá.
V roce 1988 přišel do Kroměříže otec Cristian Popescu, který kolem
sebe sjednotil skupinu mladých lidí, z nichž se dva stali později duchovními.
Podařilo se mu také zajistit finance na opravu chrámu a skupinu rumunských
emigrantů, kteří s opravami pomohli. Chrám byl opravován v letech 1989 –
1992.
V roce 1994 se duchovním správcem stal otec Petr Klokočka, který
obnovil farnost ve Zlíně, kde se pak stal duchovním správcem.
V současnosti obec spravuje otec František Stehlík.